Od Ježíška jsem obdržela Biomanžela. Po dávném přečtení Biomanželky jsem byla zvědavá. A zklamaná...
Možná jsem byla ovlivněná čerstvými smutnými událostmi v mém životě. Možná jsem cíťa. Bylo tam na mě moc drsného humoru, který ani humorem nebyl.
Dula, která se do rodiny vetřela už v Biomanželce, na mě působila tentokrát trapně. Neustále se, v myšlenkách nebo přímo, trefovala do Mojmíra a jeho zdravotního stavu.
Jestli to měl být nějaký způsob autorovy sebelítosti, tak jsem ho nepřekousla.
Žádné komentáře:
Okomentovat